Historie
Je možné, že dávní předkové bernského salašnického psa přišli do Švýcarska s římskými legiemi. Po odchodu Římanů tu psi zůstali a křížili se s místními ovčáckými psy. Toto plemeno dostalo své jméno podle místa svého původu, Bernské vysočiny ve Švýcarsku. První zmínky o plemeni pochází teprve z konce devatenáctého století, ale již roku 1902 se účastnili první výstavy. V roce 1907 se ve Švýcarsku ustavil chovatelský klub tohoto plemene. Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl držen jako strážný, tažný a honácký pes.

Povaha a využití
Tento pes původně sloužil k hlídání a nahánění stád s dobytkem a také tahal vozíčky. V současné době se uplatňuje hlavně jako rodinný pes. Bernský salašnický pes je sebevědomý, spolehlivý a pozorný společník. Je vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny. Je dobromyslný, mimořádně mazlivý a přítulný. Má klidnou a vyrovnanou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, je stále dobře naladěn.

Vzhled
Bernský salašnický pes má hedvábnou dlouhou srst. Jedinou přípustnou základní barvou trojbarevné (trikolórní) srsti je černá. Nad očima, na nohou, na hrudi a na lících má výrazné hnědé pálení a na hlavě, krku, hrudi, tlapkách a konci ocasu má bílé znaky.
Psi dosahují kohoutkové výšky 64 až 70 cm, váží okolo 50 kg. Feny dosahují kohoutkové výšky 58 až 66 cm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 40 kg.

Péče
I když úprava srsti není náročná, vyžaduje určitou péči. Srst je třeba občas důkladně pročesat a vykartáčovat  , pravidelně však především v době línání, aby se vyčesala a odstranila vypadávající srst . Bernský salašnický pes vyžaduje dostatek pohybu, miluje dlouhé procházky. Díky své husté srsti se dobře hodí na celoroční pobyt venku. Musí být však v blízkém kontaktu se svým pánem a rodinou, jinak by byl nešťastný. Vůbec se nehodí pro celodenní držení v kotci. Pro správný vývoj potřebuje kvalitní krmivo a pro prevenci kloubních potíží je vhodné přidávat mu občas kloubní výživu.